Jak to cítím já

Věřím v sílu lidského doteku. A také vím, že tělo má úžasné schopnosti pokud se ho naučíme vnímat a poslouchat.

Lidské tělo mě zajímalo vždy. Začínala jsem jako osobní trenér v posilovně, ale tady jsem svůj potenciál necítila. Cítila jsem, že chci lidem pomáhat jinak. Pomáhat jim zpomalit.

Tahle doba je strašně hnaná na výkon. Makej, makej, makej, hlavně nezpomaluj, protože máš zpoždění. Když Tě něco bolí lupni si ibalgin a ono to přejde. No a pak slyším příběhy lidí, kterým není ani 40 a jdou na operaci s plotýnkma, protože moc pracovali a když je něco bolelo lupli prášek.

Jsem šťastná, že jsem se dostala k této práci. Je to fyzicky náročné, ale dává mi to hodně. Cítím, že můžu lidem hodně předat. Taky se toho chci ještě hodně naučit. Čím víc toho člověk ví, tím víc zjištuje kolik toho ještě potřebuje vědět. Nic není černobílé a podle mě je ideální, když se více věcí propojuje. Nemám ráda kategorizování, podle čínské medicíny si vemte tuto bylinu a kašlete na farmacii, podle farmacie nevěřte homeopatii je to placebo, a ty se hádají s tamtěma a tyhle nadávaj zas na tamty... Já si myslím, že z každého se dá něco dobrýho vytěžit a všechno tak nějak propojit.

Tento text jsem napsala dost narychlo.  Možná by to chtělo korekturu, možná víc čárek co já vím, ale to já tolik neřeším. Prostě jsem Vám jen chtěla napsat jak to cítím a že se těším na každého z Vás.

Baru